Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Moc míst, jakou je táborská C.E.S.T.A. není. U nás rozhodně ne. Možná slovinská Metelkova má podobnou auru. Rozhodně ale ne stejnou. A vlastně i ta Metelkova je spojená s dvojicí, která odjela z Ameriky, aby z malého českého města mohla vyjíždět koncertovat do celého světa. Většina kapel si svůj sen plní zcela opačným směrem. O kom to tady mluvím? Samozřejmě, že o SABOT, kteří položili základy místu, kde se tentokrát konal Free Dim Festival. Ctiborův mlýn je nejen místo, kde se dělají koncerty, ale i ostrov obklopený energií, se kterou se v poslední době setkávám čím dál tím řidčeji. Obrovský respekt všem, kteří toto místo oživili a vytáhli ven z klinické smrti.
První kapela, kterou vidím, je druhá hrající GATTACA. Domácí crustový mokřad jsem neviděl už skoro rok, takže je toto premiéra s novým bubeníkem. Naposledy jsem se rozplýval nad tím, jak byli skvělí na Fluffu, a mohl bych v tom v podstatě pokračovat. Nový bubeník hraje úsporněji, ale dává o to větší šlupky. Set díky tomu nabírá na rock’n’rollovosti a nemyslel jsem si nikdy, že tento směr bych u podobné kapely považoval za správný, ale tady to sedí naprosto skvěle. Stejně tak mně vyhovuje příklon k silnějším melodiím. GATTACA za sebou nechává rozplizlé, rašelinou pokryté stěny a získává jasně riffové hrany.
Plzeňské CLIMATIZADO muselo být nějak neuvěřitelně krátké nebo čas u U-rampy, kde děti testují skejty, musel ubíhat zcela jinak, než kdekoliv jinde. Ani jsem se neohlédl a už se na scéně připravují CROSSFIREFUCKINGHURRICANE. Sbírka na první pohled nenápadných, ale protřelých figur, které jsou pro mě překvapením Freedimu. Grindcore převlečenej za noise rock. Nepolevující tlak riffů, co drtí kosti. Tahle kapela vás nemilosrdně vezme za flígr a už lítáte v kole. Z tohohle se jen tak nevylížeš. Rychle, nahlas a s dávkou syrovosti, kterou u nás moc kapel fakt nemá.
Elektrický stínadla zvaný V0NT jsou dnes hodnější, než byly nedávno na Sedmičce. Zase mně vadí, že Markovi není rozumět, celkem chápu, že je v tom úmysl, aby se jeho efekty rozmlžené řvaní slilo do toho noise-industriálního bordelu všude kolem, ale vyznění skladeb a jeho textů to pohřbívá také. Kdyby to bylo živě alespoň tak, jak je to na nahrávce.
Celý fest ukončuje kvarteto Lucemburčanů MUTINY ON THE BOUNTY. To v současnosti do lidí pere taneční post-rock ne nepodobný tvorbě například takových 65 DAYS OF STATIC. Trochu hned z počátku setu štve, že složitější kytary jdou často z pouštěných smyček a kluci do nich efektně hopsají, bez toho, aby zahráli notu. Dopad na publikum to však má neuvěřitelný a tak se před pódiem trsá ostošest. Nakonec jsem si i já cestu našel, nasazení a rytmy jsou tu návykové a nehýbat se nelze. FreeDim se vyvedl nad míru. Už teď se těším, až se zase vrátím.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.
Low-key scandi thriller o druhém největším vyšetřování v dějinách Švédska má pár dramaturgických botiček, ale svým důrazem na skvělé postavy a trpělivě budovanou atmosféru odhodlaného zoufalství dokáže ve finále trefit na solar. Silná a poctivá minisérie!
Krásno vyšlo včera, na výročie obety Jana Palacha. Ak chcete mať zimomriavky z počúvania slovenského metalu, čo najskôr si dajte tento prvý veľký domáci album tohto roka.
Nelze jimi pohrdat, musíte je milovat! Bezejmenná novinka nepřekvapí ve smyslu žánrových změn, ale přijde mi rafinovanější a propracovanější než kdy předtím. Rozhodně však ne na úkor intenzity a nekompromisního přístupu. Tady vše při starém a dobrém!
Už pár dnů mě trápí teploty, tak se nořím do hojivého babylonského bláta těchto Belgičanů. Ve své drone doomové přísnosti je to krásný, bezmála hřejivý delirický zážitek, který jedním dechem proklíná i povznáší, elegantně tančí i trpí v křečích.